Řvi potichu, brácho. Příběh o tom, jak je těžké s autismem žít (216/P366-2016)

Knížku od Ivony Březinové Řvi potichu, brácho, jsem přečetla za dva večery. Vydalo ji nakladatelství Pasparta ve spolupráci s Albatrosem. Je zaměřena na starší dětské čtenáře, ale na své si přijdou i dospělí. Pokud hledáte nějakou dobře čtivou a srozumitelnou knihu vhodnou na pochopení, co to autismus je a jak ovlivňuje život celé rodiny, určitě si ji přečtěte.

Kniha vypráví o životě sourozenců Jeremiáše a Pamely a jejich maminky. Příběh začíná přestěhováním rodiny do nového bytu a nástupem dětí do nové školy. Sourozenci jsou dvouvaječná dvojčata a Jeremiáš trpí nízkofunkčním autismem. Nemá to v životě jednoduché on, ani jeho maminka a sestra. Okolí jim život také moc neusnadňuje. Není snadné žít s přísnými pravidly ve světě, kde má každý den v týdnu jinou barvu a kde musí být všechno jídlo kulaté…

Pamela si hledá v novém bydlišti nové kamarády. Chvíli trvá, než získají důvěru a  seznámí je s bratrem. Je to sice pěkný kluk, ale zvláštně se chová a ven chodí s velkou pokličkou. Zná na parkovišti všechna auta a místa, kde stojí. A běda, když známá auta zaparkují jinde než mají!

Jeden ze spolužáků trpí Aspergerovým syndromem, který je též v knize dobře popsán. To co zažívá Pamela, maminka i vyprávění o Jeremiášovi se dějově různě proplétá , vyvíjí a postupně vyústí v situaci, která se musí řešit. Je to příběh o všedním životě rodiny, která je pro okolí nevšední a její život také. I když se budoucnost rodiny nevyvíjí tak, jak si Pamela s maminkou představovaly, našly přijatelné řešení.

Příběh doplňují ilustrace Tomáše Kučerovského. Kresby jsou laděny do oranžové barvy, jsou jednoduché a hodně výstižné. Děj knihy pěkně doplňují. Kniha se mi líbila, doporučuji ji dál. Pokud máte doma dítě s autismem a zdravého sourozence ve věku kolem 12-15 let, určitě neuděláte chybu, když mu ji dáte přečíst. Co si budeme povídat, nemají to snadné, ani zdraví sourozenci…

Řvi potichu, brácho

Fotka je do projektu P366-2016. Vedle knihy je jako doplněk (ale dobrý!) barevně sladěná svačina, jogurt + nastrouhaná mrkev + slunečnicová semínka.

Bohužel projekt nestíhám dělat tak, jak jsem si představovala. Sice fotím každý den, ale nestíhám dělat blogové zápisky. Asi ho nechám běžet na soukromém Instagramu, tam je to hotové raz dva. Pokud vás to zajímá, podívejte se tam, jsem tam jako @monikarej :-)

podpis (2) 

FOLLOW ME

INSTAGRAM / FACEBOOK / PINTEREST

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Monika Rejsková

Více než deset let se věnuji problematice výchovy a vzdělávání dětí se speciálními potřebami. Mým cílem a přáním je usnadnit a zpříjemnit život nejen našemu synovi s autismem, ale i dalším dětem s handicapem a jejich rodinám. Můj příběh si přečtěte tady >> Provozuji e-shop Jiný svět >> Najdete mě na Facebooku >> a Instagramu >>

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.